Existují životní momenty, na které vás nikdo nepřipraví. Třeba první šedivý vlas. První „au“ při vstávání z gauče. Nebo chvíle, kdy se zeptáte dětí, jak poznají starého člověka — a ony vám bez mrknutí oka vystaví diagnózu.
A protože děti ještě neobjevily společenské filtry ani milosrdné lži, dostali jsme zcela upřímný vhled do toho, jak vypadá stáří očima malé generace.
Prý je to jednoduché.
Starý člověk:
- má vrásky,
- nosí brýle,
- má bílé vlasy,
- je pomalý,
- je shrbený,
- pořád spí,
- hodně pomalu chodí,
- je unavený,
- často ho něco bolí
- má berle,
- umělé zuby,
- je křehký
- a bydlí buď v paneláku, nebo v penzionu.
Jedna odpověď byla lehce znepokojivá (možná hodíme slůvko s maminkou): „Když staré lidi zmáčkneš, krvácí.“
Děkujeme dětem za připomenutí, že jsme v jejich očích kombinace želatinového medvídka a porcelánové vázy.
Celé to ale krásně ukazuje jednu věc: děti nevnímají stáří jako číslo. Neřeší věk, datum narození ani občanku. Stáří je podle nich hlavně soubor zvláštních schopností:
- pomalý pohyb
- schopnost usnout kdykoliv a kdekoliv,
- náhodné vydávání citoslovcí bolesti,
- a očividná estetická sešlost
Takže shrnuto:
Pokud je vám nad třicet, bolí vás svaly ze včerejšího půlmaratonu, nikam nespěcháte a ještě jste se neobtěžovali kouknout ráno do zrcadla, tak podle dětí jste nejspíš staří. Vy a taky všichni rodiče dětí do 3 let věku.
