Ano, je to moje láska, je to jedna z těch věcí, která ke mně přišla zcela náhodou, ale v krátkém časovém období mi tak přirostla k srdci, že už mi ji nikdo nevezme.
Myslím, že se shodneme na tom, že všichni rodiče chtějí svým dětem předat nástroje, díky nimž ve svém budoucím životě obstojí. Kultivujeme sociální dovednosti, stavíme rozsáhlou znalostní bázi, pokročilejší se věnují i emoční inteligenci. Neméně důležité je ale také budovat kompetence, jak si s nabytými znalostmi poradit.
Budovat kompetence je ale o chlup těžší na předávání. Víme to proto, že slovo kompetence vyvolává v některých učitelích panický záchvat, protože to znamená úplně jinou práci s dětmi, než na jakou jsou zvyklí. Kompetence se nedají nadrtit nebo psaním naučit. Ke kompetencím musí dospělý dítě vést, provádět ho labyrintem života, dát mu velkou dávku zodpovědnosti a nechat ho se párkrát spálit (samozřejmě ne ad litteram).
A kde s tím koreluje Hejného metoda?
Pan Hejný vymyslel metodu, jež podporuje budování kompetencí spíše než budování znalostí. Matematika je logická a měřitelná a děti díky Hejného metodě objevují logické principy, na kterých matematika funguje. Vlastně objevují principy logiky. A logika je způsob, jak systematicky a kriticky přemýšlet, aby naše závěry dávaly smysl. A to je přece jedna ze zásadních věcí, které dětem cheme do života předat.
Často, když sedím nad učebnicí s dítětem a čekám než poskládá vagónky nebo parkety, vzpomenu si na své malé ja, které sedělo v kuchyni u stolu s A4 plnou malé násobilky a krokodýlí slzy mu rozpíjely inkoust ve sloupečku “výsledek”. Lovila jsem z paměti 6×7, které mi dodnes dělá problém, a nechápala jsem jak si k tomu výsledku dojít. Nikdo mi nikdy nevysvětlil, že je to 6+6+6+6+6+6+6 nebo 2*6+2*6+2*6+6 nebo 6*6+6, nikdo mi do té doby neobjasnil princip, na kterém násobení stojí. Prostě jsem se to musela z paměti naučit. Teď když koukám, jakým způsobem se k těmto principům intuitivně dostávají děti samy a mají je internalizované způsobem, o kterém se mi může jenom snít, závidím jim.
Co jim závidím ještě víc je jejich nadšení, s jakým se vrhají do řešení jednotlivých úloh. Matematika pro ně není bitva, ale šifrovačka. Mají motivaci a nadšení rozkrývat jednotlivé principy, jako by to byl detektivní případ s pokladem. A to hlavně děti, které si po své zkušenosti se školní docházkou odnesli v oblasti matematiky spíš solidní blok, než hluboké znalosti. S učebnicí slavím úspěch i u předškoláčků, kteří ještě neumí psát čísla, protože celý první díl první třídy je totiž úplně bez nich.
Vždy když provádím další dítě učebnicí Hejného matematiky, baví mě, když se poprvé dostaneme k příkladu, který nelze vyřešit navrhovaným způsobem. Děti na mě dost často koukají a hledají chybu všude jinde, než v té učebnici. Jsou přesvědčeny, že když je něco “autoritou” dané, tak tam chyba být nemůže. A v momentě, kdy jim dojde že chyba je opravdu v té učebnici, jejich zkušenost s ní se úplně promění. Už se nemohou spoléhat na to, že servírované informace jsou vždy pravdivé. Naopak, musí se spoléhat na sebe, že dokážou s jistotou říct, když nejsou. A to je neuvěřitelná proměna. Je úžasné s nimi znova a znova prožívat momenty, kdy s jistotou a sebevědomím poukážou na chybu a ještě ji opraví. Člověk vidí, jak se u nich postupně buduje něco, co on sám budoval až o mnoho desítek let později. Je to jakási odvaha si stát za svým názorem, schopnost ustát i to, když bude chybný a zároveň si z toho celého vzít ponaučení do příště. A to je neuvěřitelný dar, který můžeme našim dětem předat.
Takže rozmýšlíte-li se jakým způsobem přistupovat k matematice, Hejného metoda je jasná volba. A necítíte-li se na to sami, poptejte se v okolí. Byla by škoda nedopřát dětem “náskok”.
Pro individuální lekce na šumpersku klidně pište na info@edudum.cz.
